Srdečně Vás zdravím

​

Jmenuji se Kamila Doležalová a mám tříletého synka.

Jako každá máma jsem už mnohokrát navštívila naši milou

a obětavou pediatričku a ve většině případů toto syn

nesnášel nejlépe.

Není se co divit – nebylo mu dobře, nevěděl pořádně,

co se u paní doktorky bude dít – i když jsem se mu vždy

snažila vysvětlit, co mu bude paní doktorka dělat a proč.

I tak ho ale vždy přemohl strach z neznámého a možná

i nevlídného a při samotném vyšetření velmi plakal.

Při jedné z posledních návštěv jsme absolvovali odběr

krve z prstíku v rámci CRP. Sestřička i paní doktorka

nás obestoupily a já jsem v tu chvíli nevěděla, jak mu

odpoutat pozornost, aby se tolik nebál. Do prstíku ho

tehdy píchaly natřikrát, protože ručku neudržel v klidu...

Zvládli jsme to, ale… následky byly zřejmé... :-(

O pár dnů později, když už se jeho zdravotní stav zlepšil, jsem začala uvažovat o tom, jak bych mu mohla pomoci to lépe zvládnout - aby toto prostředí nebral primárně jako nepřátelské a spojené jen s negativními emocemi a prožitky. Zrovna v tu dobu jsem také často slýchávala od svých přátel a známých, že trpí „syndromem bílého pláště“ - někteří měli panický strach ze zubaře, jiní z odběrů krve nebo jiných vyšetření, a to až takový, že raději k lékaři nešli, pokud nebyli v krajní nouzi.

Uvědomila jsem si, že kořeny těchto strachů jsou v raném dětství, někde hluboko zakořeněné, aniž bychom si dokázali vybavit konkrétní situace, při kterých vznikly. Rozhodla jsem se, že nechci, aby můj syn ani jakékoli jiné dítě muselo tento strach zažívat a nést si ho s sebou třeba po celý život, a že udělám všechno pro to, abych tomu zamezila.

A tak se zrodila myšlenka – na projekt obrázkových triček, které by dětem zpříjemnily nejen návštěvu lékaře jako takovou, protože v dětských očích jsou paní v bílém nebo paní v obrázkových tričkách vnímány opravdu rozdílně, ale také by umožnily lepší spolupráci s dítětem při vyšetřeních – rodič snáze odvede jeho pozornost, což je jistě i pro ošetřující zdravotnický personál významný benefit. Výkon tak může být proveden rychleji, snadněji a i přesněji.

O jednoznačných přínosech při hospitalizaci, kdy je pobyt ve zdravotnickém zařízení delší, počet výkonů větší a obava z lidí v bílém „co mi zase budou dělat?“ prakticky nepřetržitá, toto může mít na psychickou pohodu dítěte opravdu velký vliv. A tím i na rychlost jeho rekonvalescence a míru jeho spolupráce.

Když si jenom představíte klasický nemocniční provoz, kde se pohybují po oddělení lidé v bílém, případně jinak barevném oblečení, a provoz, kde ošetřující personál nosí trička s veselými barevnými obrázky...Už jenom tyto dvě rozdílné představy v nás vyvolávají naprosto rozdílné pocity…

Věřím, že jste si své povolání nevybrali jenom jako práci, ale také jako poslání, protože velkým posláním bezesporu je. Na něm závisí všechno v našich životech – protože zdraví je opravdu nejvíc… Smekám před Vámi a obdivuji Vás za všechno, co pro nás všechny děláte – s jakým nasazením, odbornými znalostmi a trpělivostí. Vy se staráte primárně o fyzické zdraví, já bych Vám ve Vaší obětavé a náročné práci chtěla pomoci svojí troškou – péčí o psychické zdraví, alespoň do té míry, do jaké mohu…Protože věřím, že ani to Vám není lhostejné...

Zároveň si uvědomuji, že ne na každého malého i většího pacienta bude mít tričko s obrázky takový efekt, jaký bych si přála, ale jsem toho názoru, že i kdyby mělo pomoci jednomu z pěti, jednomu z deseti, dokonce i jednomu z 20 dětí, má to smysl. A velký... Protože když už v malých dětech budeme eliminovat strach a nedůvěru ze zdravotnických zařízení, lékařů, sester a všemožných vyšetření, s velkou pravděpodobností z nich vyrostou dospělí, kteří se nebudou bát jít k lékaři. Ať už budou mít jakýkoli zdravotní problém, nebo to bude „jen“ v rámci prevence...

Pokud se Vám moje myšlenka líbí a dává Vám to celé smysl, neváhejte mě kontaktovat!

Koupí triček s veselými barevnými obrázky se přidáte k lidem, kteří jsou „Vlídní k dětem“.

Děkuji Vám za sebe i za naše děti...